Hodnocení a realita korupce v Evropě

Korupce je chápána jako jedna z nejvážnějších hrozeb pro společnost a pro řádnou veřejnou správu. Korupce snižuje kvalitu veřejného sektoru v mnoha oblastech, a může dokonce vyvolat občanské nepokoje (Brown, Touchton, & Whitford, 2011; Pellegata, 2012), dále narušuje formální systém pravidel a správy (Scott, 1972) a jde ruku v ruce se ztrátou rovného přístupu k veřejné moci a postavení, což vede ke ztrátě důvěry veřejnosti v politický systém (Karklins, 2005). Korupce je také nebezpečná z ekonomického hlediska, může být překážkou hospodářského růstu (WB, 1997b), negativně ovlivňuje poměr investic k HDP (Mauro, 1995; WB, 1997a) a úroveň zahraničních investic (Wei & Wu, 2001). Korupce může také přispět k nejistému obchodnímu klimatu, může zabraňovat státním reformám či zpomalovat jejich vývoj a v neposlední řadě pomáhá bujet organizovanému zločinu (Rose-Ackerman, 1999).

Korupce je v evropských zemích na mnohem nižší úrovni než ve většině světa. Skandinávské a západoevropské země  se řadí mezi země s nejnižší mírou korupce, ale na druhou stranu země s komunistickou historií mají vyšší míru korupce (Shleifer, 1997) a některé státy jižní Evropy mají s korupcí také velký problém.

V Evropském sociálním výzkumu byla zkoumána korupce a postoje ke korupci v roce 2004 (ESS Round 2). Korupce se týkaly tři otázky. Dvě z nich se tázaly na zkušenost s korupcí a jedna se týkala postojů ke korupci:

  • Jak špatné, pokud vůbec, je, když státní úředník po někom požaduje pozornost nebo úplatek za své služby?
  • Stalo se vám za posledních pět let, že by vás úředník státní správy nebo samosprávy žádal o nějakou pozornost nebo úplatek za své služby?
  • Kolikrát – pokud vůbec – jste v posledních pěti letech nabídl(a) pozornost nebo úplatek státnímu úředníkovi za jeho služby?

Drtivá většina respondentů odpověděla, že je velmi špatné či špatné o úplatek žádat. V průměru pouze 3 % respondentů uvedla, že žádat úplatek je „trochu špatné“ a 1 % respondentů uvedlo, že to „není vůbec špatné“, 96 % respondentů tedy korupci odsoudilo jako špatnou či velmi špatnou. Graf 1 ukazuje, jak respondenti jednotlivých států hodnotí žádost o úplatek. Jednotlivé státy se liší mezi sebou v hodnocení špatnosti žádosti o úplatek povětšinou minimálně, nejbenevolentnější země co se týče úplatků je Ukrajina, kde 5 % respondentů uvedlo, že není vůbec špatné žádat úplatek, a téměř 8 % uvedlo, že to je trochu špatné. Respondenti z České republiky jsou v případě úplatků přísnější. Téměř 2 % uvádí, že není vůbec špatné žádat úplatek, a málo přes 2 %, že je to trochu špatné. Avšak Skandinávské země či například Německo mají podíl lidí, kteří tvrdí, že není vůbec špatné žádat úplatek, blížící se nule.

Následující graf (graf 2) ukazuje, zda se názor respondentů na správnost korupce promítá i do osobní zkušenosti s úplatkem. Z grafu vidíme, že Ukrajina je na tom s úplatky daleko nejhůře. Přes 30 % respondentů uvedlo, že se alespoň jednou za posledních pět let setkalo s tím, že po nich státní úředník požadoval pozornost či úplatek a 17 % uvedlo, že sami nabídli alespoň jednou za posledních 5 let úplatek státnímu úředníkovi. Na opačném konci spektra, mezi státy s nejnižší přímou zkušeností s úplatkem se umístilo Finsko, Velká Británie a Švýcarsko. Je však nutné podotknout, že v 17 z 25 zkoumaných zemí má přímou zkušenost s žádostí o korupci pod 5 % respondentů, rozdíly mezi zeměmi jsou tudíž minimální. Analogicky 5 % a méně respondentů z 22 zemí uvedlo, že za posledních 5 let nabídlo alespoň jednou úplatek.

Bohužel, Česká republika se umístila na samém konci tohoto žebříčku, jako třetí země od konce (po Ukrajině a Slovensku). Češi uvedli, že 13 % z nich se za posledních pět let setkalo s nabídkou k úplatku a téměř 8 % se přiznalo, že sami úplatek nabídli.

Z dat Evropského sociálního výzkumu je vidět, že ve většině zemí, kde není žádost o úplatek relativně velký morální problém, korupce bují mnohem více, než v zemích, kde jsou úplatky společenské tabu. Neplatí to však vždy, Česká republika se v hodnocení úplatků řadí mezi západní země, jako je Belgie, Francie či Lucembursko, reálnou zkušenosti s nabízením či braním úplatku zde však má mnohem více lidí. Nabízí se zde otázka čím to je, že Češi korupci odsuzují, ale sami na ní participují.

 

Literatura

 

Brown, D. S., Touchton, M., & Whitford, A. (2011). Political Polarization as a Constraint on Corruption: A Cross-national Comparison. World Development, 39(9), 1516–1529. doi:10.1016/j.worlddev.2011.02.006

Karklins, R. (2005). The system made me do it : corruption in post-communist societies. Armonk, NY ; London: M.E. Sharpe.

Mauro, P. (1995). Corruption and growth. The Quarterly Journal of Economics, 110(3), 681–712.

Pellegata, A. (2012). Constraining political corruption: an empirical analysis of the impact of democracy. Democratization, 20(7), 1195–1218. doi:10.1080/13510347.2012.688031

Rose-Ackerman, S. (1999). Corruption and government : causes, consequences, and reform. Cambridge: Cambridge University Press.

Scott, J. C. (1972). Comparative political corruption. Englewood Cliffs, N.J: Prentice-Hall.

Shleifer, A. (1997). Government in transition. European Economic Review, 355–410.

WB. (1997a). Helping Countries Combat Corruption (pp. 1–73). The World Bank.

WB. (1997b). World Development Report: The State in a Changing World. New York: Oxford University Press.

Wei, S. J., & Wu, Y. (2001). Negative Alchemy? Corruption, Composition of Capital Flows, and Currency Crises. NBER Working Paper Series 8187.

 

Kristýna Chábová

kristyna.chabova@soc.cas.cz

Soubory: 
PřílohaVelikost
PDF icon hodnoceni_korupce.pdf191.25 KB

Sdílet