Postoje k příchodu migrantů z evropských a mimoevropských zemí do Evropy

Každý demokratický stát má ambice řídit svou imigraci, tedy si vybírat ty migranty, které chce a potřebuje. Nicméně zde se dostává do názorového konfliktu, protože na jedné straně je zde požadavek veřejnosti na přísnější kontrolu a cílený výběr a na druhé straně požadavek nevládních organizací a intelektuálů na veřejné uznání toto, že migraci řídit v podstatě nelze či velmi omezeně. Výsledek dnešní evropské imigrace, kdy do Evropy přicházejí migranti bez ohledu na to, zda tuto migraci státy chtějí či potřebují, se spíše naklání k neschopnosti státu si imigraci řídit.[1] Dnes na území Evropské unie žije kolem 40 miliónů migrantů (občanů jiného států), z toho polovina pochází ze zemí mimo EU[2] (Eurostat 2014). S tím také souvisí, že řada migrantů vstupuje na území států nelegálně či v průběhu pobytu přechází do neregulérního postavení (např. Drbohlav, 2008).

Postoje společnosti k tomu jaké migranty přijímat nejsou jednotné a mimo jiné se liší také podle toho, z jakého jsou geografického, kulturního, náboženského, ekonomického prostředí a také jaké mají další individuální charakteristiky např. profesi, vzdělání, pohlaví, věk, rasu (Strabac a kol.). Z celoevropských ESS výzkumů vyplývá, že méně přijatelní jsou migranti ze zemí mimo EU a dále s jinou kulturou a náboženstvím (např. Strabac a kol. 2014, Růžičková 2015).    

V sedmém kole Evropského sociálního výzkumu (ESS) byly věnovány otázky také názorům obyvatel patnácti evropských zemí[3] týkající se ochoty přijímat migranty podle zemí původu, kvalifikace a etnického a náboženského složení. Jednalo se o migranty romského etnika, židovské obyvatelstvo, Muslimy a dále nejpočetnější skupiny migrantů podle kvalifikace, přicházející z chudší evropské a chudší mimoevropské země, než je země cílová:

Česká republika - Ukrajinci a Vietnamci,

Rakousko - Srbové a Turci,

Belgie - Poláci a Turci,

Dánsko - Poláci a Turci,

Estonsko - Bělorusové a Vietnamci,

Finsko – Estonci a Somálci,

Francie - Portugalci a Alžířani,

Německo - Poláci a Turci,

Irsko - Poláci a Nigerijci,

Nizozemsko - Poláci a Turci,

Norsku - Poláci a Somálci,

Polsko - Bělorusové a Vietnamci,

Slovinsko - Bosny a Hercegoviny a Číňané,

Švédsko - Poláci a Somálci,

Švýcarsko - Portugalci a Turci.  

 

Respondentům byly položeny následující otázky:

  1. Do jaké míry si myslíte, že by Česká republika (event. jiný stát) měla dovolit židovskému obyvatelstvu, muslimům, Romům přicházet a žít v České republice (v dané zemi)?
  2. Do jaké míry si myslíte, že by Česká republika (event. jiný stát) měla dovolit odborníkům, nekvalifikovaným pracovníkům z Ukrajiny a Vietnamu (dvě nejpočetnější skupiny migrantů v daném státě), aby přicházeli žít do České republiky (v dané zemi)?

Respondenti měli možnost odpovídat na čtyřstupňové škále: 1 – nedovolit to nikomu, aby sem přicházeli a žili, 2 – dovolit to malému množství, 3 – dovolit to některým, 4 - dovolit hodně lidem. 

Podle výsledků ESS je postoj k další imigraci sledovaných náboženských a etnických skupin průměrný. Ve sledovaných zemích není ani přílišná otevřenost ani uzavřenost další specificky sledované imigraci. Nicméně existují rozdíly za jednotlivé země (graf 1). Větší uzavřenost je patrná u států východní Evropy (Česká republika, Estonsko, Polsko) a u Irska. Naopak větší otevřenost je u států v severní Evropě (Švédsko a Norsko, nikoliv však Finsko) a dalších zemí s vysokou imigrací (Německo, Francie, Švýcarsko). Výsledky šetření jsou ovlivněny zkušeností států se sledovanými etnickými a náboženskými skupinami. Nejméně přijatelní jsou Romové. Muslimové se pohybují kolem průměru a relativně přijatelné je židovské obyvatelstvo. Toto pořadí je až na Polsko sejné ve všech sledovaných zemích (v Polsku jsou nepřijatelnější Muslimové než Romové).

Pro větší otevřenost společnosti k migraci je důležitější kvalifikace migranta, než zda přichází z evropského či mimoevropského prostředí (graf 2). Přijatelnější jsou odborníci než nekvalifikovaní pracovníci. Tento závěr neodpovídá v řadě zemí poptávce pracovního trhu, kdy existuje vyšší poptávka po méně kvalifikovaných profesích. Možným vysvětlením je, že respondenti očekávají lepší proces integrace u vzdělaných migrantů. Další vysvětlení nabízí teorie konfliktu, kdy vyšší konkurence mezi migranty a domácí populací je na nízko kvalifikovaných pozicích (Bobo Hutchings, 1996). Do odpovědí se také promítá to, že otázka nebyla položena obecně na kvalifikované či nekvalifikované migranty, ale byly nabídnuty dvě v dané zemi nejpočetnější skupiny migrantů pocházejících z chudších zemí z Evropy a mimo Evropu. Přijatelnost těch dvou skupiny také souvisí s tím, jak jsou v dané zemi vybrané skupiny migrantů přijímány. Například podle odpovědí na tuto otázku se zdá, že problematičtěji jsou v Estonsku vnímáni Vietnamci než Bělorusové a ve Finsku Somáci než Estonci (graf 1). V České republice a i dalších zemích se jeví, že není rozdíl mezi vnímáním dvou sledovaných etnických skupin.

Literatura

Bobo, L., Hutchings, V.L., 1996. Perceptions of racial group competition: Extending Blumer's theory of group position to a multiracial social context. American Sociological Review, pp.951-972.

Castles, S., 2004. "Why migration policies fail." Ethnic and racial studies 27.2: 205-227.

Drbohlav, D. (ed.) 2008. Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Praha, Karolinum 312 p.

Eurostat 2014 http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/images/1/14/Non-nation...

Růžičková, M., 2015. „Kritéria imigrace: kdo je vítán v České republice a dalších evropských zemích? Aktuality ESS. http://ess.soc.cas.cz/aktuality/kriteria-imigrace-kdo-je-vitan-v-ceske-r...

Strabac, Z., Aalberg, T.,Valenta, M., 2014 "Attitudes towards Muslim immigrants: evidence from survey experiments across four countries." Journal of Ethnic and Migration Studies 40.1: 100-118.

 

Dita Čermáková

dita.cermakova@soc.cas.cz

 

[1] Nesoulad mezi cíli a výsledky imigrační politiky bývá označován termínem „control  gab“ (Castles, 2004).

[2] Včetně Švýcarska, Norska, Islandu a Lichtenštejnska.  

[3] Ve sledovaných patnácti zemích odpovídalo 28 221 respondentů.

Soubory: 
PřílohaVelikost
PDF icon jaci_migranti.pdf347.4 KB

Sdílet