Všeobecný základní příjem: Náhrada sociálního státu?

Všeobecný základní příjem je možný systém sociální podpory, který by garantoval všem občanům jednotný příjem. Tento příjem by nebyl závislý na tom, zda občan pracuje, pracovat nemůže či pracovat nechce, byl by poskytován všem lidem bez rozdílu ve stejné výši. Na každém občanovi by pak záviselo, zda by pracoval a všeobecný základní příjem by si tímto zvyšoval, či zda by mu vystačil příjem získaný od státu. V případě zavedení by tento příjem mohl nahradit současný systém sociální podpory (jako například dávky v nezaměstnanosti či důchody).

Obhájci tohoto systému zastávají názor, že nahrazení současného složitého systému sociálního zabezpečení všeobecným základním příjmem by ušetřilo značný objem peněz. Díky zrušení vysoké administrativy s vyplácením sociálních dávek by podle nich zbyl dostatečně velký finanční obnos pro vyplácení základního příjmu všem obyvatelům bez rozdílu. Zastánci všeobecného základního příjmu tvrdí, že by tento systém umožnil lidem rozvíjet své záliby a pracovat v oblasti, která je baví (Standing 2008). Současný stav, kdy velká část lidí pracuje pouze pro peníze, by mohl skončit. Dále by se podle nich zvýšila porodnost, vzdělanost a délka rodičovské dovolené. Podle zastánců všeobecného základního příjmu jsou takového sociální jistoty předpokladem svobody a také zárukou spravedlnosti.[1]

Odpůrci všeobecného základního příjmu naopak varují před tím, že pokud by každý občan dostával finanční obnos nezávisle na svých aktivitách, tak by velká část obyvatel přestala pracovat, jelikož by lidé mohli ztratit motivaci k práci. Dále kritici tohoto systému nevěří tomu, že finanční obnos získaný zrušením všech sociálních dávek by byl natolik velký, aby vystačil na živobytí všech lidí.[2]

V současné době existují různé pokusy o částečnou realizaci tohoto systému či dílčí experimenty s jeho zavedením. Jako příklad můžeme uvést Švýcarsko, kde se debata o všeobecném základním příjmu dostala na politickou úroveň a kde v roce 2016 proběhlo celostátní referendum o tom, zda by každý občan měl dostávat příjem ve výši 2500 franků. Všeobecný základní příjem v něm byl většinou voličů (76,9 %) odmítnut .

V médiích byl v posledních měsících diskutován finský experiment týkající se všeobecného základního příjmu. Během tohoto experimentu 2000 dospělých nezaměstnaných osob pobíralo bez jakýchkoli dodatečných podmínek měsíční příjem 560 EUR. Výsledky experimentu naznačují, že ve srovnání s kontrolní skupinou neměl všeobecný základní příjem efekt na výši zaměstnanosti osob, které příjem pobíraly. Byl u nich však pozorován rozdíl v nižší míře stresu, lepším zdraví a koncentraci (v porovnání s kontrolní skupinou).[3]

Všeobecný základní příjem v datech ESS

Evropský sociální výzkum zařadil v roce 2016 otázku na podporu všeobecného základního příjmu vůbec poprvé. Respondenti byli dotázáni, zda by podpořili všeobecný základní příjem, který by fungoval pod následujícími podmínkami:

  • Vláda platí všem dospělým měsíční příjem pokrývající základní životní potřeby.
  • Tento příjem nahrazuje mnoho dalších sociálních služeb a dávek.
  • Účelem je zajistit každému minimální životní úroveň.
  • Každý dostane stejnou částku bez ohledu na to, zda pracuje či ne.
  • Lidé si navíc ponechávají příjmy ze zaměstnání či z jiných zdrojů.
  • Tento systém je placen z daní.

Respondenti měli odpovědět, zda by s tímto systémem souhlasili, nesouhlasili, nebo zda neví. Následující graf ukazuje odpovědi respondentů, jsou to odpovědi napříč všemi zkoumanými zeměmi, jedná se tedy o odpovědi více než 40 000 respondentů z 22 zemí.

Graf 1: Podpora všeobecného základního příjmu

Z grafu 1 je patrné, že v průměru jsou lidé spíše nakloněni všeobecnému základnímu příjmu. 49 % respondentů by s takovým příjmem souhlasilo, naopak 42 % je proti této podpoře. Zajímavý je však také počet respondentů, kteří nevěděli, zda všeobecný základní příjem podporují či nikoliv. V průměru se tímto způsobem k otázce zavedení všeobecného základního příjmu vyjádřilo asi 8 % respondentů, podíl odpovědí „nevím“ se však napříč zeměmi zásadně liší. Zatímco v Belgii nevědělo pouze 1 % obyvatel, zda by základní všeobecný příjem podpořilo, v Litvě se jednalo o 18 % respondentů a v Ruské federaci dokonce o 20 % respondentů. V ESS se bohužel nezkoumalo, z jakých důvodů lidé neodpověděli, zda to bylo tím, že o všeobecném základním příjmu nikdy neslyšeli, či zda jim například není úplně jasné, jak by takovýto příjem fungoval.

Následující graf (graf 2) již ukazuje srovnání názoru obyvatel evropských zemí na všeobecný základní příjem. Litva má nejvyšší podíl obyvatel, kteří podporují všeobecný základní příjem, 79 % je pro nebo rozhodně pro zavedení tohoto příjmu. Naopak v Norsku by se zavedením všeobecného základního příjmu souhlasilo pouze 33 % lidí. Obecně se zdá, že existují velké rozdíly mezi regiony, respondenti ze severských zemí jsou spíše proti všeobecnému základnímu příjmu, naopak respondenti v postkomunistických zemích tento příjem spíše podporují. Regionální rozdíly však nejsou nijak dramatické, nedá se říci, že by zde byl jasný předěl mezi různými typy sociálního státu podle Esping-Andersena (Esping-Andersen 1990).

Graf 2: Srovnání evropských zemí

Pokud se podíváme na podporu všeobecného základního příjmu na mikro úrovni – to znamená na úrovni jedinců v rámci zemí, tak se zdá, že názory na takovýto příjem jsou podmíněny socioekonomickýma proměnnými, jako je věk, příjem, či orientace na pravolevé škále politických názorů.

Z hlediska sociodemografických proměnných, důležitou proměnnou pro podporu všeobecného základního příjmu je věk. Mladší podporují takovýto příjem častěji než respondenti vyššího věku (viz graf 3).  

Graf 3: Podpora všeobecného základního příjmu - věk

Podobně, subjektivní příjem (zda má respondent pocit, že se svým příjmem dokáže pohodlně vyjít či nikoliv) má zajímavý vztah s podporou všeobecného základního příjmu, jak ukazuje graf 4. Lidé, kteří mají pocit, že se svým příjmem vychází dobře, jsou spíše proti všeobecnému základnímu příjmu. Naopak lidé, kteří se svým příjmem vychází těžko, by tento systém spíše podpořili. Tyto výsledky jsou v souladu s teorií vlastního zájmu, která říká, že sociální stát a sociální politiky podporují spíše skupiny lidí, které z něj mají užitek (Blekesaune and Quadagno 2003). Pokud se však podíváme na objektivní výši příjmu, nenalezneme mezi skupinami významnější rozdíly v  míře podpory. Podobně pohlaví a vzdělání nemá na podporu všeobecného základního příjmu vliv.

Graf 4: Podpora všeobecného základního příjmu - subjektivní příjem

Rozdíly v podpoře všeobecného základního příjmu nalezneme i v rovině politických názorů. Jak ukazuje graf 5, všeobecný základní příjem podporují spíše respondenti, kteří sami sebe umístili na levé straně škály politické orientace, naopak respondenti na pravém konci škály jsou spíše proti takovéto podpoře.

Graf 5: Podpora všeobecného základního příjmu - Levo-pravá škála politické orientace

Závěry

Všeobecný základní příjem je v posledních letech často diskutován na úrovni politiky, v akademických kruzích, ale i v médiích. I když tento typ sociálního systému není zatím v žádném státě plošně zaveden, existují dílčí experimenty a pokusy o jeho zavedení. Výsledky této analýzy na datech ESS ukazují, že respondenti jsou v podpoře všeobecného základního příjmu rozděleni téměř rovnoměrně na polovinu s relativně malou převahou respondentů podporující tento systém. Výsledky deskriptivní analýzy podpory podle sociodemografických skupin jsou v souladu s výsledky složitějších statistických analýz. Levicověji orientovaní, mladší a subjektivně chudší lidé by všeobecný základní příjem spíše podpořili. Pravicověji orientovaní, starší a subjektivně bohatší lidé spíše nikoliv (Vlandas 2019). Podpora všeobecného základního příjmu se však liší také mezi státy. Zatímco v některých severských státech jsou respondenti spíše proti zavedení všeobecného základního příjmu, v postkomunistických státech jej spíše podporují.

 

 

Bibliografie

  1. Blekesaune, Morten, and Jill Quadagno. 2003. “Public Attitudes toward Welfare State Policies.” European Sociological Review 19 (5): 415–27. https://doi.org/10.1093/esr/19.5.415.
  2. Esping-Andersen, Gosta. 1990. The Three Worlds of Welfare Capitalism (Introduction and Chapter One). Princeton: Princeton University Press.
  3. Standing, Guy. 2008. “How Cash Transfers Promote the Case for Basic Income.” Basic Income Studies. https://doi.org/10.2202/1932-0183.1106.
  4. Vlandas, Tim. 2019. “The Politics of the Basic Income Guarantee: Analysing Individual Support in Europe.” Basic Income Studies 14 (1): 1–18. https://doi.org/10.1515/bis-2018-0021.

 

 

Kristýna Bašná
kristyna.basna@soc.cas.cz

 

[1] https://basicincome.org/basic-income/

[2] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/sest-tisic-korun-mesicne-pro-kazdeho-znici-garantovany-prije/r~1167fb66c9a611e584160025900fea04/

[3] https://www.irozhlas.cz/ekonomika/nepodmineny-zakladni-prijem-finsko-nezamestnanost-dpa-experiment_1902091115_gak

 

Soubory: 
PřílohaVelikost
PDF icon basic_income.pdf495.08 KB

Sdílet